Rostliny a houby v Krkonoších: tipy, zajímavosti a ochrana přírody

Jestli jste někdy v létě stoupali horskou stezkou v Krkonoších, tušíte, že tahle krajina není žádné obyčejné pole za vsí. Zeleň tu není jen pozadím na fotkách. Někdy běžně míjíme rostliny a houby, které ve světě mají status vyhynulých legend. Tady ale stále žijí vlastním tempem. Kdo vlastně ví, co přesně v Krkonoších roste? A čím jsou tyhle hory botanicky tak speciální?

Unikátní horské louky, divoké lesy a rašeliniště

Krkonošská příroda je mrzutě proměnlivá. Nejsou to jen smrk a borůvky, jak tvrdí děti po letním táboře. Mezi 700 a 1200 metry leží pásmo smíšených lesů, kde najdete javor klen, buk, smrk, jedli a občas i jasan. S vyšší nadmořskou výškou mizí listnaté stromy a začínají paseky a kleč. Výše se rozprostírají horské louky a mezi nimi cinká květy léčivé prha arnika, bělokvět prasetník, sytě modrá hořec či zvonečník tuhý. S nimi soupeří i méně nápadné druhy rychle mizející z roviny: violka žlutá sudetská nebo plavuň pučivá. Co je pecka, všechny tyhle klenoty tu přetrvaly poslední dobu ledovou. Kolem 27 rostlinných druhů je endemických – jinde nenajdete ani lístek.

Rašeliniště v Krkonoších jsou botanické poklady. Najdete tu masožravku rosnatku okrouhlolistou, vřesovec, ale i kriticky ohroženou suchopýr pochvatý. Rašelina sama voní kyselostí a má pověst úžasného konzervantu. Co mě po letech vážně překvapilo? Rašeliniště dokážou uchovat pyl i z doby, kdy vymřeli mamuti. Takže i dnes tu vědci nacházejí stopy dávné vegetace a studují změny krajiny za tisíce let.

Co roste podél potoků a ve stínu lesa

Kde se hemží voda, žije úplně jiný svět než nahoře na holých pláních. Podél krkonošských potoků se daří olším, kapradinám a třeba také mléčivečkám. Roste tady měsíčnice vytrvalá s fialovými okvětími a listem, který vypadá jak rozsvícený měsíček při západu. U potoka narazíte na pryskyřník plazivý, žlutě kvetoucí, často zaměňovaný s blatouchem – ten má okvětní lístky obrácené dozadu.

Kdo v létě dorazí do rezervace Labský důl, nenarazí jen na dav turistů, ale potká i zvláštní chráněné kapradiny, například vratičku měsíční nebo narecznici samčí. Lesní podrost tvoří řada druhů mechu. Třeba bochníček mechový vypadající jako klobouček, nebo játrovky, jejichž název je přesný – když jdete naboso, připomínají starý játrový koláč.

I ve stínu lesa kvete impozantní oměj šalamounek, jehož fialové květy ukrývají prudký jed akonitin – i v malém množství dokáže způsobit ochrnutí. Tuhle rostlinu sbíraly do herbáře naše babičky, dnes je ale přísně chráněná.

Houbaření a užitečné rostliny: která sebrat a která nechat být

Krkonoše jsou pro houbaře ráj i past. Najdete tu nejen hříbky, křemenáče, lišky, ale i druhy, které jinde z lesa rychle mizí – třeba hřib bronzový nebo holubinku nádhernou. Největšími perlami jsou ale místní smrž kuželovitý, houbařský poklad, i když jeho sezóna trvá doslova pár dní za rok. Rozhodně vyrazte na houby s atlasem, zvlášť pokud narazíte na muchomůrku vítěznou. Vy to přežijete, ona je chráněná a sbírat se nesmí.

Lesy kolem Horních Míseček a Pec pod Sněžkou schovávají i místa s hojným výskytem vzácného korálovce ježatého. Poznáte ho podle bílé barvy a jemného větvení, připomíná mořský korál. Ani tuto houbu nelze legálně sbírat – v Krkonoších je přísně chráněná. K jídlu je tu ale spousta bezpečnějších a chutnějších druhů: třeba bedla vysoká, masák nebo klouzky. Ověřené pravidlo? Pokud si nejste jistí, raději nechat být a nezesměšnit se na pohotovosti.

Co se týče sběru bylinných rostlin, platí to samé: chráněné druhy nesbírat vůbec. Borůvky, brusinky, maliníky a jahody můžete ochutnat, pokud nesekáte celé keříky. Pro přípravu domácích léčiv je povolen sběr jen vybraných rostlin jako řebříček nebo třezalka, ale nikdy na chráněném území. Z Krkonoš si noste zážitky, ne igelitky natrhaných kytek. Parková služba pravidelně odhaluje případy černého sběru – pokuta může být vyšší než cena celé rodinné dovolené.

Jak se v Krkonoších vyznat a neublížit přírodě

Znalost místní krajiny znamená nejen umět rozpoznat *Krkonoše* v mapě, ale rozumět i tomu, proč některé pěšiny nevedou přímo ke krásné louce. V květnu a červnu jsou louky v květu – a tehdy si příroda vybírá svůj klid. Některé stezky jsou například sezónně uzavřené, aby vzácné druhy vůbec měly šanci přežít nával turistů. Pokud jdete s dětmi jako já s Pavlem, snažte se vysvětlit, že netrháme všechno, co je barevné – některé květiny tu jsou vzácnější než zlato.

V Krkonoších platí jednoduchá pravidla: necvičíme se na neprozkoumaných stezkách, neděláme táboráky na pasekách a nepouštíme psy na volno v místech, kde by mohli vyrušit tetřeva nebo mloka. Většina lokalit má jasné značení, kde je přístup povolen a kde naopak ne. Vědci tu sledují změny klimatu – například horské holiny mizí rychleji než dřív kvůli nadměrnému pohybu lidí po neznačených stezkách. Jinak řečeno, pár kroků mimo cestu může znamenat konec pro desítky druhů květin, které se rok co rok snaží přežít drsnou zimu i lidi s batůžkem.

Místní národní park spolupracuje i s turisty. Existuje mobilní aplikace, do které můžete nahrávat neznámé druhy, které nafotíte cestou – data pak používají biologové pro mapování vegetace. Když takhle jednou narazil Pavel na neznámého motýla, vyfotili jsme ho a poslali info. O tři týdny později mi psali z parku, že šlo o vůbec první nález v této lokalitě za 20 let. Někdy stačí trochu zvědavosti a míň sběračské vášně a z obyčejného výletu, kde sbíráte jen zážitky, vznikne příběh, který by nevymyslel ani Andersen.